Citáty - P. Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala
"Zázrak života pochopíme jen tehdy, když dovolíme, aby se stalo nečekané."
Každý den nás Bůh s vycházejícím sluncem obdaří okamžikem, ve kterém můžeme změnit všechno, co nás trápí. Každý den se tváříme, jako bychom o tom nevěděli, jako by neexistoval, jako by se dnešní den nelišil od včerejšího, ani od toho, který přijde zítra. Ale kdo vnímá každý svůj den, onen kouzelný okamžik objeví. Může to být zrovna ta chvíle, kdy ráno zamykáme dveře, ticho po večeři, bezpočet věcí, které se nám zdají stejné. Existuje však; a když nastane, soustředíme v sobě sílu hvězd a jsme připraveni činit zázraky.
Někdy je štěstí darem - ale obvykle je výsledkem našeho úsilí. Díky kouzelnému okamžiku se můžeme změnit, vydat na cestu hledání svých snů. Budeme trpět, prožívat těžké chvíle, budeme čelit zklamáním - ale to všechno je pomíjivé a nepoznamená nás to. Jednou se ohlédneme za svým životem s hrdostí a vírou.
Ubohý ten, kdo se neodvážil riskovat. Možná nikdy nezažije zklamání ani deziluzi, možná nebude trpět jako ti, kteří jdou za svým snem. Ale když se ohlédne - uslyší, jak se jeho srdce ptá: Jak jsi naložil se zázraky, které Bůh zasel do tvých dnů? Jak jsi naložil s nadáním, které ti tvůj Učitel svěřil? Pohřbils je hluboko ze strachu, že je ztratíš? Odměnou ti bude jediné: jistota, žes promrhal život.
Ubohý ten, komu jsou tato slova určena. Protože pak uvěří v zázraky, ale kouzelné okamžiky už se nevrátí." (…)
"Někdy se nás zmocní pocit smutku, který nedokážeme ovládnout," říkal. "Uvědomujeme si, že kouzelný okamžik dne pominul, a my jsme jej nepostřehli. Kouzlo a umění života nám zůstalo skryto.
Naslouchejme však dítěti, kterým každý z nás byl a které v sobě ještě stále nosíme. Ono ví, co magický okamžik znamená. Jeho pláč můžeme utlumit, nedovedeme jej však umlčet.
To dítě, kterým jsme byli, v nás žije dál. Blaze těm, kdo jsou jako děti, neboť takovým patří království nebeské.
Pokud se znovu nenarodíme a nepohlédneme na život s dětskou nevinností a nadšením, ztrácíme smysl svého bytí.
Je mnoho způsobů, jak spáchat sebevraždu. Ti, kteří zkoušejí zabít tělo, se příčí zákonům Božím. Ti, kteří zkoušejí zabít duši, se příčí stejným zákonům, třebaže jejich zločin je méně zjevný.
Naslouchejme dítěti, které jsme si ještě uchovali v srdci. Nestyďme se za ně. Buďme k němu hodní, když má strach; cítí se samo a většinou se marně dožaduje naší pozornosti.
Svěřme mu na chvíli otěže svého bytí. Ono totiž ví, že každý den je jiný.
Dejme mu znovu pocítit svou lásku. Udělejme mu radost - i kdyby to znamenalo jednat takovým způsobem, který by ostatní považovali za hloupý.
Nezapomínejme, že před Bohem je lidská moudrost pouhou pošetilostí. Budeme-li naslouchat dítěti v nás, vrátí se nám do očí jiskra, která během let stačila vyhasnout. Dokud s ním neztratíme kontakt, neztratíme kontakt se životem."