Nepromarni svůj život snahou být tím, co chtějí druzí. Buď sám sebou...
Na jednom místě a v jedné době byla překrásná zahrada plná jabloní a pomerančovníků, nádherných růží a všichni tam byli šťastni a spokojeni. Všichni v té zahradě byli šťastni až na jeden strom, který byl velice nešťastný. Ten ubohý strom měl velký problém: Nevěděl, kdo je!
"Musíš se víc soustředit," řekla jabloň. "Kdyby ses hodně snažil, rodil bys chutná jablka. Koukni, jak je to snadné." Neposlouchej ho, žadonil růžový keř. " ¨Mnohem snazší je být růží a sám vidíš, jak jsme krásné!" Ten zoufalý strom zkoušel všechno, co mu říkali ostatní, ale prostě nemohl být jako oni a tak z toho byl stále víc a víc nešťastný.
"Mému vnitřnímu hlasu? Mám být sám sebou? Poznat sebe?" Přemítal v duchu nešťastný strom, až mu to náhle došlo. Zacpal si uši, otevřel srdce a konečně uslyšel, jak mu vnitřní hlas říká. " Ty nikdy nebudeš rodit jablka, protože nejsi jabloň a nikdy na jaře nepokveteš, protože nejsi růžový keř. Ty jsi sekvoje a tvým osudem je vznešeně růst do výšky. Jsi tu proto, abys poskytoval útočiště ptákům a krásu okolní krajině! Máš své poslání! Tak ho naplň!" A strom se náhle cítil silný a sebejistý a rozhodl se být tím, čím má být. Rychle začal na svém místě košatět a všichni ho obdivovali a měli v úctě. A v té chvíli byla celá zahrada úplně šťastná.
Jak se tak rozhlížím kolem sebe, říkám si: " Kolik je tu sekvojí, které se ještě nerozhodly růst? Kolik je tu různých keřů, které mají ze strachu jenom trny? Kolik je tu pomerančovníků, které stále nevědí, jak rozkvést?" Všichni máme určitý osud, jejž musíme naplnit, místo, které musíme zaplnit. A proto nedovolme, aby nám někdo, nebo něco zabránilo v poznání a sdílení té úžasné podstaty našeho bytí.
Z knihy: Tajemství jednoduché cesty Mabel Katz