Nic není takové, jak to na první pohled vypadá.
Rozum není schopen vědět. jeho chápání je omezené. Je však jedna část našeho bytí, která ví. Rozdíl mezi rozumovým chápáním a vrozenou moudrostí, jež nám byla dána, je podobný jako rozdíl mezi tím, když sedíme na židli, rozhlížíme se kolem sebea myslíme si, že všechno vidíme, nebo když stojíme na vrcholu hory a máme celkový výhled.
Raději mluvíme se svými psychology nebo e sousedy, než bychom mluvili s Bohem. Neustále máme přístup k veškerému vědění, ke vší modrosti, jež je uvnitř, ale raději sedíme na židli a pronášíme názory; posuzujeme a vyjadřujeme své postoje, protože jsme k tomu byli vedeni. Navykli jsme si na tento způsob jednání.
Vždycky je však možnost rozhodnout se, co uděláme a jak budeme reagovat na situaci, kterou považujeme za problematickou. Následující příběh je toho nádhernou ukázkou.
“Jednoho dne se stalo,že farmářův osel spadl na dno studny. Zvíře celé hodiny zoufale naříkalo a farmář se pokoušel vymyslet, jak by ho vytáhl ven. Nakonec se rozhodl, že osel už je starý a že by tu studnu stejně brzy přestal používat. Takže nemělo ani cenu tahat osla ven. Farmář pozval sousedy, aby mu pomohli studnu zaházet. Všichni popadli lopaty a začali na dno studny házet hlínu. Když si osel uvědomil, co se děje, začal nešťastně naříkat. Ale po chvíli se k překvapení všech najednou zklidnil. Farmář hodil dovnitř pár lopat hlíny a pak se rozhodl, že se podívá dovnitř. A doslova užasl nad tím, co tam spatřil. Pokaždé když oslovi dopadla na hřbet hlína, udělal úžasnou věc. Setřásl ji a postavil se na ni. Farmářovi sousedé dál házeli do studny hlínu a osel se na ni postavil a pomalu stoupal nahoru. Brzy se tak dostal až k okraji studny a vyskočil ven.”
Život na nás neustále hází hlínu a všelijakou špínu. Jde jen o to, zda ji dokážeme setřást, postavit se na ni a dostat se ven ze studny.
Pokud se nevzdáme, jsme schopni dostat se i z těch nejhlubších studní! Oklepejte se a vyskočte ven!
Z knihy TAJEMSTVÍ JEDNODUCHÉ CESTY - Mabel Katz