Obavy, strach....je či není kam jít? ,o) Neboj se létat ,o)) jen tak poznáš chuť života...
A pravda vás osvobodí. Ježíš
Na cestě duchovního hledání, po níž jsem se rozhodla vydat, jsem musela čelit mnoha obavám.Měla jsem strach, když sem po více jak dvaceti letech opustila manžela, nechala mu své děti, začala novou kariéru a podepsala smlouvu o pronájmu, v níž jsem přijala veškerou odpovědnost, aniž bych měla nějaké finanční zázemí.
Víra a sebedůvěra mi však umožnily jednat navzdory strachu. Vnitřní hlas mi říkal, že to zvládnu. Tato jistota se ale nedostavila jen tak sama, získala jsem ji tím, že jsem na sobě pracovala, četla knihy, chodila na semináře a nebála se čelit věcem, které jsem potřebovala změnit. Mnohé jsem pochopila díky prožitkům získaným prostřednictvím metod, jako je například rebirthing a zážitky z potní chýše.
Uvnitř potní chýše bývá velká tma a ohromné horko. To horko je tak intenzivní, že vás při dýchání pálí hrudník a máte pocit, že za chvíli zemřete. Americký indián, který vedl kurz v Mout Shasta, nám vysvětlil, že v potní chýši nemá člověk jinou možnost, než se tomu zcela podvolit a vnímat sám sebe. Vybavuji si, že mě tehdy napadly svémoc důležité věci: "Jestli mi Bůh umožnil, abych tohle dělala, pak je to určitě bezpečné," a v zápětí jsem si v duchu řekla: "Mábel, jestli to zvládneš, tak zvládneš cokoli." V té potní chýši jsem se zbavila mnohých obav.
Jakmile zjistíme, kdo jsme a jaké máme schopnosti, pochopíme, že se není čeho bát. Vždy je o nás postaráno. A neustále jsme pod ochranou.
Všichni trpíme obavami a dalo by se říci, že je to vlastně nemoc.
Jsme zvyklí na strach a utrpení. Raději trpíme, protože ten pocit důvěrně známe. Víme, jaké to je. I když trpíme, je to svým způsobem příjemné. Strach je známá a každodenní věc.
Jakmile se odvážíme čelit strachu a obavám, dostaneme se na druhou stranu tunelu. Spatříme světlo. Pochopíme , co je pravda, a máme pocit vítězství a jsme šťastni. A když se pak ohlédneme, zjistíme, že to nebylo tak strašné, jak jsme mysleli.
Když jsem kdysi letěla v business vlase, vyprávěl mi jeden muž, jak se stal agentem realitní kanceláře. Byl tehdy hodně mladý a když přišel první den do práce, šéf se ho zeptal: "Chceš prodávat domy?" Samozřejmě ihned odpověděl, že chce. Šéf ho zavedl do sousední čtvrti a řekl mu: "Tady vás teď nechám. Vyzvednu si vás za čtyři hodiny. Jděte a klepejte na dveře a ptejte se lidí, zda chtějí prodat svůj dům." Dal mu do ruky papír, na kterém bylo sto kolonek, a řekl mu, ať do kolonky udělá křížek pokaždé, když mu někdo řekne ne. "Jděte si pro svých prvních sto ne." Ten mladík nevěřil vlastním uším, ale nedalo se nic jiného dělat. Mnoho lidí skutečně řeklo NE, ale k jeho úžasu někteří řekli ANO - protože o tom prý už přemýšleli a chtěli víc informací. V tu chvíli si ten mladík uvědomil, že s každým člověkem, který řekl NE, se přiblížil možnosti, že někdo řekne ANO.
Máme obrovský strach ze slůvka NE, máme strach z odmítnutí. Ale nebudeme-li ryskovat, že uslyšíme NE, pak nikdy neuslyšíme ANO. Co se stane , jestli nám někdo řekne NE? Když se na tím trochu zamyslíme, není to vlastně tak strašné.
Schopnost překonat strach je to, co odlišuje lidi užívající si života od těch, kteří z něho téměř nic nemají, co odlišuje úspěšné lidi od těch, kteří uvízli na místě.
Strach pramení z pocitu nejistoty. Nevíme, kdo jsme, a také nevíme, že máme sílu a schopnost přitahovat vše, co je pro nás to pravé a nejlepší. Jestliže nám někdo řekne NE, není to nic strašného, protože to zjevně pro nás v dané chvíli nebylo to pravé a nejlepší. Když milujeme sami sebe a přijímáme se, nejsme závislí na tom, co o nás druzí říkají a co si myslí. Nebereme to osobně. Kdo věří, ten ví, že v takových chvílích bývá na cestě něco mnohem většího a lepšího a očekává to s jistotou a sebedůvěrou. Naproti tomu ten, kdo je ztracený a zmatený a nezná svou pravou identitu, cítí hluboký ochromující strach.
Všichni cítíme strach, od metaře, po prezidenta země. Strach neuznává žádnou hierarchii. Rozdíl je v tom, že někteří lidé se mu odváží čelit a překonají ho.
Chceme-li provést tyto zásadní změny, musíme být odvážní. Když to neuděláme my, nikdo to za nás neudělá. Ani Ježíš ano Buddha se nevrátí, aby nás spasili. Vše, co potřebujeme k osobní transformaci, se nachází uvnitř. Jinak to prostě nejde. Tohle hledání nezná žádnou zkratku. Každý si volí svou vlastní cestu. Čím jste odvážnější, tím dál dojdete a tím víc možností potkáte na cestě. Dobrá zpráva je, že strach existuje pouze v naši mysli.. Vytváříme ho my sami. A jen my sami to můžeme změnit. Představy a vzpomínky se dají vymazat. Nepotřebujeme je k životu. Na tomto procesu závisí naše svoboda. Jakmile opustíme vězení, které jsme vybudovali ve své mysli, otevřeme dveře do své duše a znovu objevíme svou svobodu.
Záleží jen na nás, zda si zvolíme strach a utrpení, nebo odvahu. Závisí to na tom, jak se v daném okamžiku rozhodneme. Často je zapotřebí zastavit se uprostřed cesty a provést zásadní změnu. Svým způsobem musíme nejprve zemřít, abychom začali žít.Mám na mysli smrt té části našeho bytí, která není opravdová a o níž si myslíme, že jsme to my, obrazu, který podáváme druhým a bohužel taky sami sobě.
Strach je předpoklad, že se stane něco zlého, je to přesvědčení, že špatné věci, které si představujeme, se skutečně stanou. Strach dokáže pohnout horou.
Kdysi jsem četla, že životní úspěchy se neměří podle toho, co jsme dokázali, ale podle toho, kolika překážkám jsme museli čelit.
Štěstí bývá často hned za rohem. Za tím rohem, za který jsme se nikdy neodvážili zahnout.
Z knihy: Tajemství jednoduché cesty Mabel Katz